close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

JAK TO VŠE ZAČALO

18. března 2011 v 16:44 | Alča
A teď malá změna do mého hudebního blogu jsem se rozhodla po dlouhé době napsat můj životní příběh, který se mi v blízké době stal. Budu ráda za vaše názory, které mi napíšete. Bude mě zajímat i vaše reakce, jak by jste se vy zachovaly v některým mých situacích. Předem než začnete číst dík za váš čas, který strávíte nad mým článkem s pozdravem
Vaše Alča.


Začalo to koncem prázdnin, a to když Taťka jen tak surfoval na internetu. Kde se dozvěděl, že se ve světě hrají kuličky, a tak si začal zjišťovat, kde se nejblíže hrají. Bylo to v nedalekém Vratimově, tak jsme se bez váháni vydali do tohoto města podívat a také zahrát si první turnaj, kterého jsem se já neúčastnila, protože jsem neměla odvahu, ale taťka ano dokonce i s dobrým umístěním. Byl to pro mě super den, a taky něco nového. Sice jsem nevěděla, co od toho mám čekat, ale velice mě to překvapilo a zaujalo.
V ten den, jak jsme se vrátili domů jsem si zapla notebook a šla si vyhledat jednu slečnu, kterou jsem na tom to turnaji viděla a chtěla jsem se o kuličkách dovědět víc a ona byla jediná, kterou jsem si zapamatovala. Po vyhledáni jejího profilu jsem si ji bez váháni přidala a čekala jsem jestli si mě taký přidá. Když už jsme se přidaly navzájem tak jsem ji začala psát.

Byla to první osoba, ze kterou jsem se začala bavit a seznamovat se s ní. Potom mi oznámila, že se chystají na turnaj Masters do Vsetína a jestli bychom nechtěli jed s nimi.
Bez váháni jsem ji odepsala, že bychom se s radostí k nim přidali pokud jim to nebude vadit. Z její odpovědi vyzařovala radost a kamarádský přístup, a tak jsme se na všem domluvily a přijeli na domluvené místo, kde jsme sebou přibrali i sestru a vyjeli. Jelikož jsme se ještě moc neznali, tak to bylo takové všelijaké, i když jsem neměla v plánu hrát kuličky tak tím, že nás taťka zapsal jsme neměli na výběr. Ze začátku jsem si říkala, že jednou mi to stačilo, ale hrát to neustale nechci. Byl to můj první turnaj, na kterém se mi i dařilo, a tak mi přišla pozvánka do kuličkového klubu. Tak jsem ji řekla ať mi dá čas na rozmyšlenou, že jí pak dám vědět. Po příjezdu ze Vsetína jsem byla sice unavená, ale po domluvě se sestrou a taťkou jsem ji napsala, že chceme tedy vstoupit do jejího kuličkového klubu. Jelikož žádné další nabídky se nám nehrnuly tak jsme byli rádi, že aspoň ta jedna je.
Když nám měli začít další turnaje tak jsme se z radostí chtěli na ně připravit, a tak jsme začali jezdit do Vratimova trénovat náhozy na důlek a cvrnky z velkých vzdáleností. Zde jsme se pomalu začali seznamovat.
Najednou tu byl další turnaj kde začali moje velké úspěchy a to jen díky jedné osobě, která v tu dobu mě asi nechala vyhrát, protože nebyla soustředěna na hru a spěchala za svoji přítelkyni, s kterou před svým odchodem telefonoval.
Díky němu a jeho přítelkyní jsem vybojovala krásné 3.místo. Byla jsem naštvaná, že odešel bez souboje, takže to 3.místo bylo tak trochu i bez těžších soupeřů.
Už v tu dobu se mi začal líbit, ale měla jsem smůlu byl zadaný, tak jsem to nechala TAK TROCHU plavat. Při dalším turnaji na Sokolíku ve Frýdku-Místku se mi taky dařilo, protože tam jsem si vybojovala krásné 2.místo. V ten den nám bylo i nabídnuto, jestli bychom nechtěli chodit do kroužku ,,Baráčníků˝ tak jsem si řekly proč to nezkusit.
Když jsme přišly do Baráčníků bylo to pro nás něco nového, ale s většinou už jsme se znaly přes kuličky tak to bylo celkem OK.
Blížily se podzimní prázdniny a ,,Baráčnici˝ měli jed na podzim na Skalku, a tak se nás zeptali, jestli bychom nejely s nimi. Bez zeptáni doma jsme řekly, že pojedeme. Byl to náš první víkend strávený s nimi, kde jsme se poznávali formou her a naučili jsme se spolupracovat. Po skončení víkendu jsme začali docházet pravidelně každou středu do Baráčníků a na turnaje kuliček.
Pomalu, ale jistě jsme se znali čím dál víc ze všemi bavit, a tak jsme byly pozvání se sestrou k jednomu klukovy na čajku, kde jsme poznaly spoustu další lidi a tam přišel ten zlom, tam jsem ho prvně poprvé uviděla a věděla jsem, že se něco semnou děje. Ano nebyla jsem kus od pravdy, začal se mi líbit jeden kluk.
Už od prvního pohledu jsem si říkala, že bude fajn, ale byl v tom malý háček byl zadaný, co už tak jsem si řekla, že mi nikdo nemůže zakázat se na něj dívat. Pokaždé když jsem ho viděla tak jsem se cítila šťastná, že ho vidím.
Zhruba za 2 měsíce budou Vánoce a tedy začaly návrhy, kde se bude trávit Silvestr. Bylo návrhů, ale jen jeden to mohl vyhrát. Jelikož už jsme si předem chystaly klubovnu u jedné holky v Šenově tak se rozhodlo, že se bude slavit u ní. Zde ho trávili už víckrát, a tak jsme se do toho dali nachystali jsme si všechno nakoupili a čekali až ten den nastane. Naše příprava spočívala v zeškrabaní stěn a natíráním na bílo, když jsme měly natřeno na bílo tak jsme si dali menší pauzu a šli jsme ven k krbu, kde jsme si ugrylovaly kuřátka a pochutnali si na nich. Já jsem svoje nejedla, protože ho někdo nedodělal. V tom přijel on na motorce ani nevíte, jak jsem byla ráda že dorazil. Po najezení jsme se vydali natřít ten pokoj na červeno. Jenomže jsme dělali trochu víc kravinek a pokoj, který měl být natřený na červeno byl flekatý a víc červené barvy bylo na zemi a na nás, tak jsme si řekli že to necháme pořádně zaschnout a uvidíme náš výtvor až ráno.
Noc byla skvěla jelikož jsme nemohli spát tak jsme si pustili filmy. Nejdříve jsme se dívali na horor, po kterém už fakt nikdo nemohl usnout, tak jsme si pustili další film parodii na spidermana, u které se většina mohla potrhat smíchy. Bohužel pro některé, kteří chtěli spát. Ani jsme se nedodívali a šli jsme kolem 4 hodin rána doprovodit Mirka na nádraží, protože musel jed do práce udělali jsme si pěknou ranní procházku. Skvělé strávený víkend z Baráčníky opět, co k tomu dodat když tam byl on. Na další den jsme se šli podívat na náš výtvor v klubovně, kde se nestihlo vymalovat a pokoj byl stále flekatý. Tak jsme se rozhodli, že se ještě jednou sejdeme a přemalujeme ten pokoj A UKLIDÍME. Opět vyrážíme na další víkend do Šenova, kde dorazil i on a přibral sebou svého kamaráda, a tak jsem poznala další osobu. Nechtěli tam přespat, a tak jsme s ostatními ušili na ně boudu, že pro ně ještě přijede Mirek a hodí je domů. Už předem jsme věděli, že nepřijedou bylo to sice od nás hnusné, ale myslely jsme si, že by tam tak zůstali a přespali, ale pravdou je, že fakt museli jed domů. Tak chudáci, jak se to dozvěděli šli na autobus a jeli domů. Opět skvěle strávený víkend.
Chvíli se nic nedělo až na pár turnajů v kuličkách se pomalu blížili Vánoce, na který nikdo z nás nečekal, protože se všichni nemohli dočkat Silvestru. Přijeli jsme tehdy ze sestrou o něco dřív abychom pomohli s přípravou. Silvestr začal docela dobře museli jsme zacouvat s autem do garáže. Tak nám tedy začal dobře ten Silvestr. Jak jsme se snažili s tím autem hnout tak se nám to podařilo až po půl hodině, kdy jsme to auto narvaly do garáže.
Potom vše vypuklo velká oslava Silvestra sice jsme začali poněkud brzo, ale opít jsme se stihli všichni, sice každý v jinou dobu, ale každý měl něco v krvi někteří z nás víc a někteří zase míň. V té nejlepší náladě jsme si pustili karaoke a začali zpívat. Nedalo se tomu říct zpěv spíše to byl řev, alespoň nám uběhlo pár hodin do půlnoci. Když Naběhla půlnoc, byl přípitek a šlo se ven střílet rachejtle. Po dostřílení rachejtle jsme se vrátili zpět a opět jsme si pustili karaoke a začali zase zpívat po hodině jsme to zabalili a šli spát.
Ráno jsme měli uklízet ten nepořádek, ale moc se nám nechtělo. Můj první opravdový Silvestr jsem přežila, ale taky si ho fakt užila a do budoucna bych chtěla, aby byl lepší a dopilovalo se to opíjení do němoty. Byla jsem po Silvestru zmatená a možná si i namlouvala, že by se něco mohlo dít, ale byla jsem na omylu. Když se mi tam pořád líbil jeden kluk tak se mu to napsala a on mi odpověděl v tom smyslu, že je zadaný a jeho vztah je komplikovaný. Od té doby, co jsem mu to napsala se začal chovat nějak divně, když mě viděl ani mě nepozdravil a ani jménem mě neoslovil. Nevím co jsem mu provedla jen jsem se vyjádřila, co k němu cítím.
Fakt nechápu, co se stalo jsem z toho nešťastná a nevím co dělat. Snažila jsem se na něj zapomenout, ale nejde to. Asi jsem poprvé zacítila v životě něco, co bych přála každému, ale ať to končí happyendem, ne jak u mě. Jenže to není lehké nemůžu na něho přestat myslet. Asi moc lidí tu nezná jednu větu: ,,Říká se, když miluješ na věku nezaleží˝. Myslím si, že až tak na věku by nezaleželo, ale nejspíš nejsem jeho typ to bude asi tím. Prostě si asi nedokážu přiznat, že o mě nemá zájem. Mezi tím, co mi to napsal jsem se zakoukala do dalšího kluka, u kterého jsem si myslela, že bych mohla i mít šanci, ale předběhnul mě s tím, že začal chodit s holkou. Byla jsem hodně zklamaná a naštvaná a trochu jsem i žárlila, ale pochvíli se rozešli tak jsem doufala v nějakou tu naději , ale opět jsem byla na omylu. Chvíli byl sám, ale aby se vyléčil z předchozích rozchodů tak se z něho vyklubalo, že by si mohl začít s další holkou. Začalo to nevinným tancováním ploužáků na Valentýnské párty, kde všichni byli přesvědčení, že spolu začnou chodit. Tak jsem se začala vyptávat, jak to mezi nimi je. Ovšem on mi tvrdil, že jsou nejlepší kamarádi a že si vše říkají na rovinu. Byla jsem tedy přesvědčena, že tedy si spolu nic nezačnou, ale opět moc nescházelo, jelikož jsem moc zvědavá a do všeho možného strkám nos, tak jsem se je pokusila dát dohromady. Přesvědčovala jsem jeho tak i ji proč spolu nezačnou chodit po jejich tvrzení, že jsou nejlepší kamarádi a že jim to tak teď vyhovuje jsem přestala s dohazováním a řekla jsem si, že to nemá cenu. Potom přišlo překvapení, že se dali dohromady jelikož jsem dobrá kamarádka tak jsem jim popřála ať jim to dlouho vydrží a že jim to sluší. V tu chvíli jsem měla smíšené pocity nevěděla jsem jestli se mám radovat nebo brečet, protože jsem neměla odvahu mu napsat že se mi líbí tak jsem dělala mrtvého brouka, abych nezažít další zklamání. Možná, že jsem se rozhodla dobře a je to teď v pořádku, ale možná jsem udělala chybu, že jsem do toho zas nevletěla po hlavě, aspoň bych do budoucna věděla jak na tom jsem. Co už nadělám, musím to překousnout a žít tak dál a čekat na toho pravého, který mě bude mít rád takovou jaká jsem a budu se mu líbit.
Žiji si podle svého o nic si nesnažím, prostě zůstávám sama sebou. Můj osobní život se mi vůbec nelíbí, protože bych chtěla dělat tolik věcí, ale teď nemůžu, protože se musím soustředit na školu, abych měla výuční list a udělala přijímací zkoušky na nadstavbu. V mém životě mi chybí, jen pravá láska. Zatím jsem nikoho nepotkala tak stále budu čekat možná se i dočkám a narazím na toho pravého.
 
TWIINS - FONTANÁ LÁSKY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 barů barů | Web | 23. března 2011 v 22:36 | Reagovat

Ahoj Ali,tak jsem to cele precetla,je to zajimave napsane :) nevim,jestli se jeste vubec pocitam do "Baracniku,ale jsem rada,ze jsem te poznala :) jen prosimte,na ty dva kluky se vykasli,ale uplne nebo dopadnes jak ja,se kterou jeden zachazi jak s hadrem a druhemu jsem uz dala tolik sanci,ze je ani nespocitas.Na tebe urcite nekde ceka mnohem lepsi kluk,jako i na me :) vet mi,mam s nima zazite hodne.Uvidime se v sobotu na kulickach pao Barca ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama